Kolektivnímu výkonu prý vděčí basketbalistky Kary Trutnov za vítězství ve Středoevropské ligy. Alespoň to soudí Iva Komžíková. Snad mediální neprověřenost mohla za to, že výrok šestadvacetileté křídelnice vyzněl trochu jako ze starých časů. A přitom svá slova na hřišti v německém Wasserburgu, v "kapitalistické cizině", popřela. Skvělým individuálním výkonem.

 Komžíková patří ke spolehlivým hráčkám, dělnicím basketbalu. Zazáří jen občas. Tentokrát přišel den D na minulou neděli. Zápas Z na finále s favoritem z rumunského Aradu. Poločas P na druhý, rozhodující.

 Nejpřehlíženější z členek trutnovské základní pětky zaznamenala 15 bodů při střelbě pět ze sedmi, proměnila i všechny čtyři trestného hody. Stačilo jí odehrát 18 a půl minuty. Ale, jak už řečeno, po Final Four Středoevropské ligy chtěla hovořit spíš o kolektivu než o individualitách. "Je to krásný pocit," radovala se z triumfu nad Aradem, obhájcem titulu a také celkem, který až do nedělního finále vyhrál všech 15 zápasů v soutěži.

 "Když jsme je viděli v semifinále, vůbec jsem nevěřila, že je můžeme porazit," přiznávala svou malověrnost. "Co hráčka, to výborná individualita. Ale myslím si, že jsme to urvali bojovností a kolektivní hrou. Oni spoléhali na své jednotlivce a to jim ke konci moc nevyšlo."

 Do semifinále s domácím Wasserburgem i do finále s rumunským Aradem jste vstoupili špatně, pokaždé prohrávali o více než deset bodů. Proč se "podařilo" zopakovat stejnou chybu?

 Já si myslím, že jsme byly trošku zakřiknutý, možná jsme se trošku bály, z nich sršelo sebevědomí. Až později jsme do toho vstoupily a přičichly k tomu,. A najednou Bylo vidět, že se s nima dá hrát.

 Našla byste ve finále nějaký moment, který byl klíčovým bodem obratu?

 To nevím, jestli to byla nějaká střela. Já myslím, že jsme prostě začali bod po bodu stahovat, pak se to chvíli tahalo a my si řekli, že by bylo škoda takovou šanci nevyužít.

 Ale já myslím, že to mohl být i váš výkon, co vás nakoplo.

 Tak to nevím, nerada bych se hodnotila. Doufám, že mi tam něco spadlo. Ale, jak už jsem říkala, byl to týmovej výkon a každé hráčce, která se na tom podílela, patří velký dík. Ať už odehrála víc, nebo míň, vybojovaly jsme si to. A nebyly to jenom poslední dva zápasy, ale každý předchozí.

 Ve finále hrály důležitou roli dvě vaše tříbodové akce. Následné šestky po koších vždy trochu snížily sebevědomí soupeře. Kdybyste neproměnila, mohlo to být naopak. Takže jaké to bylo v tak důležitých chvílích stát na čáře a dohazovat?

 Nad tím se přemýšlet nedá. Chtěla jsem prostě proměnit, abysme se ještě víc vzdálili. Ale přemýšlet se nad tím nedá. Dari (kapitánka Mišurová) taky v závěru střílela šestky, dala a to nás podrželo.

 Finálový výkon vás dostal do nejlepší pětky turnaje.

 To mě samotnou překvapilo, protože semifinále... Já myslím, že... Já nevím, tohle hodnotit. Byla jsem prostě překvapená. Jestli to byl jen výsledek finále. Samozřejmě si toho cením. Ale ještě víc si cením toho, že jsme ten Arad vůbec porazili a že jsme vyhráli.

BOHDAN ZAKOŠ